Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pDostý si tiše předčítám,
v lavici psHmaný vzkazy, který znám,
kEmolik slov, co vrAyto je tam
tF#muší už skoro vybledlHmou,Hm/A 
kdGyž si čtu, divnej pDocit mám,
Ememýšlím, jak ta lAéta jdou.
R:TDěch knížek čtGených pDod lavicíG,
tDěch kaněk v sGešitě a kDolemG,
Da místo vzF#7orců v pHmočetniciG 
nEmapsáno "Školo, sbAohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lEmaviciA tužkou popsanDouDmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: